Pověsti a básně

Pověst o „Pustém zámečku“

„Pustý zámeček“ se nachází za Bulharami, směrem na Milovice, vzdálený od Bulhar 2 km.

O něm se vypráví po mnoha staletí tato pověst:

Byla mrazivá a jasná noc bez hvězdiček, noc vánoční.

Byly slyšet tlumené kroky myslivce. Když myslivec přicházel k cigánskému lesíku slyšel praskání větviček. Myslivec si myslel, že mu trochu odběhl jeho pes a šel za zvukem praskání větviček. Praskání se stále přibližovalo. Vlevo od myslivce, kde se táhla úzká cestička k „Pustému zámečku“ se k němu přibližovalo něco velikého a černého. Když se podíval blíže, poznal, že to byl pes velký jako tele. V tlamě měl dva ohnivé klíče, které byly svázané. Pes obešel třikrát myslivce a pokaždé se otřel hlavou o pravou ruku myslivce, jako by chtěl říct: sáhni si.

Když ale myslivec nejevil strachy zájem vzít si klíče, podíval se pes vyčítavě jeho očima na myslivce a vydal strašné vytí, pak se vydal směrem k pustému zámečku kde zmizel v houštině.

Podle pověsti se tento pes zjeví jedenkrát za sto let vždy na Vánoce skromnému a hodnému člověku a když má pak člověk odvahu vzít psu klíče s tlamy,stane se pak majitelem velkého, skrytého pokladu.

Pulgary
(Petr Bezruč)

Náš kraj si oblíbil také známý spisovatel Petr Bezruč. Na toto téma složil několik básní, jednu z nich věnoval také naší obci.

Těm staříkům den zřídka krásný žije,
přes Věstonice kroky svoje šina
za tmavou jiskrou pulgarského vína
na Zaječí přes bujné břehy Dyje.

Moravské slunce žárem ve tvář bije,
neb touží po něm sladká réva vinná,
co nad Pulgary po svazích se vzpíná
a naše rty žíznivé, suché smyje.

A ten, kdo tebe, vonná Lethe, pije,
na těžké hoře zašlé zapomíná,
po růžích jde, Charybdu-Skyllu mina
a okamžik zas v sličném mládí žije.